Historie

Usedlost s barokně-klasicistním štítem je dům s čp. 74, v něm jste ubytováni, připojený dům napravo má čp. 75.

Seznamte se s historií obou domů:

Dům č. 74

Na místě domu čp. 74 (s historickým štítem) stávala původně rychta, která v roce 1656 vyhořela, hospodář zemřel a vrchnost si zde postavila panskou hospodu.

Ve starobylém domě působil jako hostinský v 1. polovině 19. století Jan Machek, po něm jeho syn Karel, ten měl zároveň obchod.

Hostinec provozovali nájemci Jan Pajer, pak Antonín Turek. V roce 1882 se provdala dcera Karla Machka Josefka za Františka Jíšu, ten vedl hostinec do poloviny 90. let 19. století.

V roce 1898 se stal jeho majitelem František Veselý mlynář z Tuklek. Ten však v roce 1903 zemřel a hostinec zdědil jeho syn František Veselý a vlastnil jej rovněž do své smrti v roce 1929.

Od 90. let 19. století provozovali hostinec nájemci. Nejprve František Svoboda, od roku 1896 Antonín Kopřiva hostinský a řezník z Humpolce, po 1. světové válce Hynek Marek řezník a hostinský a ve 20. - 30. letech 20. století Jan Komrs.

Vdova Anna Veselá vedla živnost vdovským právem do roku 1949, kdy zemřela.

Tím se stala koncese bezpředmětnou a Okresní národní výbor v Humpolci ji v roce 1952 zrušil.

Dům č. 75

Dům čp. 75 byl postaven jako radnice obce, tedy Rathaus.

Původní stará dřevěná radnice stála tam, kde je nyní fara. Byla v ní solnice, 3 masné krámy s vymalovaným lvem, dva hrdelní cochty (vězení), obecní váha a ve štítě byl vymalován císařský orel. Vrchnost ji však nechala zbořit a v roce 1737 dala postavit novou z kamene s klenutím a radní světnicí na místě, kde stál obecní dům o třech místnostech.

Nová radnice už nebyla tak prostorná a neměla solnici ani masné krámy. V roce 1749 vyhořela, ale vrchnost ji postavila znovu, větší o jednu místnost, ve které bydlel podruh za 6 zlatých ročně a kmotr. Dle indikační skici je zřejmé, že jde o dům čp. 75, je citován jako Rathaus.

V roce 1863 prodala obec tento dům ve veřejné dražbě za 1800 zlatých rakouského čísla Karlu a Antonii Machkovým a "postoupila jej se vším právem, jak jej sama užívati mohla tj. užívání dvorní prostory s držitelem usedlosti čp. 74 ve výměře 101 sáhů společně. V přízemí jeden krám, jeden sklad, jedna síň, kuchyň, dvě komory a pod nimi jeden sklep. V prvním poschodí jeden pokoj, jedna síň a podstřeší." Vlastníky čp. 74 byli manželé Machkovi už od roku 1856.

Z historie Senožat

Osídlení Senožat spadá do období na přelomu 12. a 13. století, už v roce 1372 byly Senožaty městysem, původně s názvem Senožatný, převážně patřívaly klášteru v Želivě, který zde měl vliv hospodářský i náboženský. Zajímavostí je, že Senožaty v 17. století sloužily též jako lázně s léčivým pramenem.

Z roku 1651 pochází znak obce, zlatý klíč mezi dvěma stříbrnými srpy na červeném štítu. Historie obce zaznamenává několik těžkých období, která měla dopad na hospodářský i kulturní rozvoj, zejména dobu třicetileté války, drancování švédskými vojsky, napadení Prusy, četné požáry i epidemie nemocí.

Pošta byla v obci zřízena roku 1869, zpočátku byla umístěna v několika domech, roku 1902 byla provedena stavba poštovního a telegrafního úřadu. Historie požárního sboru se píše od roku 1881, od roku 1889 měla obec svou četnickou stanici, z této doby se datuje i vznik spořitelního spolku či první knihovny. Na začátku 20. století se v obci rozšířila výroba knoflíků z perleti, až sto osob se věnovalo jejich soustružení. Zájem o ně byl po celých Čechách a byly vyváženy i do Vídně, Berlína a Hamburku.

Po "sametové" revoluci v roce 1989 a změně politických poměrů je patrný rozvoj soukromého podnikání. Vedle nové výstavby došlo k opravě několika historických domů, zejména bývalé záložny, ve které je umístěna  ordinace lékaře a lékárna a v prvním patře vznikly tři nové byty.

Do provozu byla po rozsáhlé rekonstrukci opět uvedena hospoda "U Benešů", která má více než stoletou historii. Novotou se skví i statek ve stylu jihočeského selského baroka na náměstí, který je vedle kostela a několika drobných sakrálních staveb jednou z nejzajímavějších historických staveb v obci.